Indukční vytápění místnosti a odporové vytápění místnosti jsou dva různé způsoby vytápění prostoru a fungují na odlišných principech:

1. Indukční vytápění místnosti: Tato metoda využívá k výrobě tepla elektromagnetická pole. Indukční ohřívače generují magnetické pole, které způsobuje, že elektrické proudy, nazývané vířivé proudy, protékají vodivými materiály v místnosti (jako jsou kovové předměty). Tyto proudy vytvářejí teplo prostřednictvím odporu, s nímž se setkávají v materiálu. Teplo se pak uvolňuje do místnosti a zahřívá ji. Tato forma vytápění je efektivní a může být velmi rychlá, protože teplo je generováno přímo z elektřiny bez jakýchkoliv zprostředkujících mechanismů.

2. Odporové vytápění místnosti: Tato tradiční forma elektrického vytápění využívá odporové prvky (jako dráty nebo cívky vyrobené z materiálů, jako je nichrom), které se zahřívají, když jimi prochází elektrický proud. Toto teplo je pak předáváno vzduchu v místnosti buď konvekcí nebo sáláním. Odporové ohřívače jsou jednoduché a spolehlivé, ale mohou být méně energeticky účinné ve srovnání s jinými způsoby vytápění, protože určitá energie se ztrácí v procesu přeměny elektřiny na teplo.

Celkově klíčový rozdíl spočívá ve způsobu generování tepla: indukční ohřev využívá magnetická pole k vytvoření tepla uvnitř objektů, zatímco odporový ohřev přímo ohřívá prvek, aby ohříval okolní vzduch.